Prolog
Buffy seděla na hřbitově a přemýšlela jak bude žít dál.Už je to deset let, co ji opustila její láska. jediné co ji zůstalo, byl její syn Moony. Buffy se v hlavě honily myšlenky na její lásku, na muže, co jí dokázal udělat šťastnou. Nechápala proč se obětoval pro ni a pro syna a proč je nechal samotný, dodneška mu to neodpustila. Po tvářích ji tekly slzy.
Její syn Moony stál opodál a koukal na fotku muže, který mu byl pobodný a kterého znal jen z vyprávění a fotek.
Když uviděl, že jeho matka brečí, přistoupil k ní a nesměle se zeptal: "Maminko, proč pláčeš?" Chybí Ti tatínek?". Buffy se na svého synka podívala a plačtivě odpověděla: " Ano chlapče, moc mi chybí. Není chvíle, abych na něj nemyslela. I když to byl upír, tak byl hodný a miloval nás nadevšechno na světě. Víš, Ty jsi mu strašně moc podobný. Máš stejně krásné kaštanově hnědé oči jako Tvůj otec. Moc mi ho připomínáš."
Moony matce otřel slzy a objal ji.Jack se zeptal: "Mami, jak jste se dali s tatínkem dohromady? Jak Tě požádal o ruku? Co všechno jste spolu prožili?"
Buffy položila na hrob květiny, rudé růže, ty byly jeho nejoblíbenější a tiše šeptla: " Miluju Tě miláčku, zase za rok se tu s Tebou shledáme".
Poté se oba podívali k potemnělé noční hvězdné obloze a usmáli se.
Vzala svého syna za ruku a cestou mu začala vyprávět příběh o jeho otci, protože konečně bylo na čase, aby se Jack dozvěděl pravdu o otci.....